Tento měsíc se zúčastnili žáci tříd 9.A, 9.B a 9.C exkurze do koncentračního tábora Flossenbürg. Tent nepatří k nejznámějším, přestože v něm nacisté věznili tisíce Čechů a přestože se nachází v těsné blízkosti našich hranic.
Areál koncentračního tábora byl jako památník zrekonstruován teprve na počátku devadesátých let a až roce 2007 bylo otevřeno zdejší muzeum. Do devadesátých let zde měly sídlit různé firmy a areál byl z části využíván k výrobě a skladování, což je vzhledem k historii tohoto místa až cynické.
Tábor Flossenbürg vznikl již v předválečném období, původně sloužil jako tábor pro asociály a kriminální zločince. Posléze sem byli přiváženi i političtí vězni a váleční zajatci, zejména členové odboje a vojáci z východní fronty. Vězni židovského původu zde tvořili menšinu.
V areálu tábora nám byl popsán průběh běžného dne zdejších vězňů. Den začínal nástupem a počítáním na apelplacu, tato procedura trvala asi hodinu. Následovala „snídaně“, náhražka kávy s kusem chleba, po ní odcházeli vězni pracovat. Pro oblast Flossenbürgu byla typická velice kvalitní žula, kterou museli vězni dobývat za nelidských podmínek, a mnoho jich při tom zemřelo. Někteří z vězňů byli také půjčováni místním obyvatelům jako otrocká síla, například k práci na poli. Po celodenní dřině museli vězni opět vytrpět nástup a počítání, na apelplac museli být přineseni i ti, kteří během dne zemřeli. Po večeři měli vězni noční klid a ráno se vše opakovalo.
Pokračovali jsme prohlídkou táborových sprch, které byly ještě donedávna využívány jako firemní jídelna(!). Dále jsme shlédli zbytky budov táborové marodky a vězení. Na popravišti ve věznici byli popraveni mnohé významné osobnosti protinacistického odporu. Z Němců například pastor Dietrich Bonhoeffer. Pokračovali jsme v prohlídce táborového hřbitova a krematoria. Místo i po téměř 80 letech působí velice tísnivě. Dále jsme navštívili přilehlý památník obětem tábora s pamětní deskou s počtem padlých příslušníků všech národů, které zde trpěly.
Celkem ve Flossenbürgu a síti jeho pobočných táborů zahynulo 30 000 vězňů z celkového počtu 96 000 internovaných. Čechů zde mělo zemřít 3784.
(pí uč, D Vlčková, foto pí uč. O. Holoubková)
